Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná
a pustá. Genesis 1,1–2.
Začneme od začátku. Zámek Kozel je ojedinělá stavba
klasicistní, kterou objednal hrabě Černín u stavitele
Václava Haberditze. Byla postavena v druhé polovině 18 století.
Vedle domácích uměleckých vlivů se projevuje i francouzský vliv
Ludvíka XVI. Vojtěch Černín umírá v roce 1816 bez potomků.
Zámek i se šťáhlavským panstvím odkázal svému
prasynovci, hraběti Kristiánu Vincencovi Valdštejnovi –
Vartemberkovi. Z tohoto rodu pochází Valdštejn, který byl
majitelem železáren v nedalekém Ledci, a ten v Plzni
založil v roce 1859 Valdštejnské strojírny se 68 dělníky.
O 10 let později je odkoupil tamní zaměstnanec Emil Škoda
a postupně z nich vybudoval největší strojírenský
podnik v Rakousko-Uhersku na českém území. Zámek má jméno
po obětech pohanského zvyku Slovanů – kozlech. Výstavba je
datována do let 1784–89.
Po rozšíření nyní už Škodových závodů přibylo více
obyvatel Plzně, a kde je více obyvatel ze všech stran
přistěhovaných, tam je více zločinnosti. V této době
začal tenkrát ještě vikář Machotka pracovat na evangelizaci
Západních Čech, kam byl vyslán Synodní radou. V roce 1914
přichází nový pracovník, vikář Ebenezer Otter, začíná
spolupracovat s Karlem Machotkou, konají společné biblické
hodiny, různé přednášky a besídky. Náš sbor neměl
stálou shromažďovací místnost, scházel se v různých
budovách kin, škol a kde se dalo.
 |
| Manželé Machotkovi |
Jak se stalo, že v západních Čechách nebyli evangelíci?
V dávných dobách, kdy tady řádil mor, byla rozesílána
desinfekce – údajně – do všech obcí, kde používali veřejné
studny. Jeden můj předek byl starostou v jedné obci, jejíž jméno
si nepamatuji, a není nikoho kdo by mě to řekl. Vím to od mého
otce, který už nežije. Ten starosta řekl, že počkají, co to
udělá v ostatních obcích. Tam umírali lidé víc než před tím,
a tak rozhodl, že se „desinfekce“ dávat nebude, tím
zachránil občany obce, že neonemocněli a nezemřeli. Už
tenkrát se bojovalo pomocí bakteriální války. Nic nového pod
sluncem.
Už 27. září 1917 měl na mysli vikář Machotka, že po skončení
války a osamostatnění Českých zemí by bylo dobré připravit
budoucí zřízení jednotného sboru v Plzni, jakmile to poměry
dovolí, napravit to, co historie nespravedlivého napáchala během
300 let. Bohoslužby, vyučování náboženství, schůzky mládeže
a propagace, budou společné, jenom věci hospodářské si
každý sbor povede sám.
Něco z Prohlášení k památné chvíli zrození české
státní samostatnosti českých evangelíků z Plzně a okolí:
„Katastrofa bělohorská kromě politických a národních
ideálů zničila i domácí kvetoucí církev, již založil
Mistr Jan Hus, a k výši ojedinělé přivedl Chelčický
a Jan Amos Komenský, a k níž se hlásil téměř
celý národ československý. Za hrozného pronásledování českého
kacířství se přece jenom skryté semeno v selském lidu
schovalo. Radostně uvítali naši otcové za Josefa II. roku 1781
náboženskou svobodu, byli však nuceni přijmouti vyznání
augsburgské nebo helvetské. Proti vlastní vůli jsme byli
rozděleni ve dva směry a museli jsme přijmout náboženství
cizí. Nyní, když po 300 letech vláda věcí tvých se k tobě
navrací, lide český, hlásíme se i my ke svému náboženskému
dědictví, abychom napravili křivdy, jež na nás historie
spáchala. Obě vnucené formy cizích konfesí odkládáme,
spojujeme se v jeden sbor a přihlašujeme tento sbor do
svazku české církve národní, jež se v těchto dnech tvoří
po vlastech československých. Žádáme rozluku církve a státu
a stojíme rozhodně proti Římu. Voláme ke spolupráci
všechny, kdo jsou s námi stejného smýšlení.“ 28.
října 1918 také vznikl nový seniorát, tenkrát byly položeny
základy zahájením evangelizace na Plzeňsku.
Dne 8. listopadu byl uspořádán veřejný průvod městem
s husitskou korouhví, oba duchovní v taláru s biblí
a kalichem na prsou. Všichni zpívali píseň Kdož jste
Boží bojovníci. Takto pochodovali Plzní za pozornosti všech
obyvatel Plzně. Píseň Kdož jste Boží bojovníci se
zpívala dlouho na bohoslužbách každou neděli a až po mnoha
letech byla zrušena, asi pro přežitost. Je mně to líto, že už
není potřeba, dodávala sounáležitost s Božím bojem.
Po evangelizaci v městě Plzni přišel na řadu celý
západočeský kraj a lidé se hlásili. Bylo to v čase, kdy se
hlásalo heslo „pryč od Říma“.
Kdo se bude více zajímat o evangelizaci v západních Čechách,
může si přečíst knihu od Karla Machotky Ve znamení kalicha, je
tam podrobně zapsáno, jaké zkušenosti farář Machotka měl
s evangelisací.
Později vyvstala potřeba vlastní shromažďovací budovy,
v roce 1927–1935 pracoval na přípravě stavby sborového
areálu podle vlastních představ. V té době už
spolupracoval s vikářem Stanislavem Kurešem a jeho budoucí
ženou Hanou, rozenou Kolenovou.
 |
| Manželé Kurešovi v Korandově sboru |
V letech 1927-35 organizoval administrační a projekční
přípravy ke stavbě sborových domů a kostela podle svých
představ. V neděli 16. května 1935 byl položen základní
kámen kostela a 29. listopadu 1936 byl kostel otevřen za
účasti synodního seniora Dr. Součka a velkého shromáždění
věřících. Byla doba před válkou a Machotkovi se zbortily
sny o krásném sborovém životě uprostřed města. Právě
dostavěné domy v Prokopově ulici byly použity pro právě
prchající Čechy ze zabraného pohraničí od Němců, poté jej
zastihla zpráva o smrti jeho první manželky Betty na letním
bytě a na dovršení všeho po 17. listopadu byl gestapem
zatčen jeho syn Jeroným po studentské demonstraci a držen
v koncentračním táboře v Oranienburgu až do ledna 1942
a pak sledován až do konce války Gestapem. Po válce
pokračoval v započatém díle až do roku 1950, kdy byla
popravena Milada Horáková, poté byl raněn mrtvicí a zemřel
ve věku 73 let v pátek 5. listopadu 1954 po velkém utrpení.
Pohřební shromáždění se konalo 9. listopadu 1954 za veliké
účasti sester a bratří z celé církve.
 |
| Z pohřbu Karla Machotky v Korandově sboru |
